On ten problém souvisí hlavně s nedostatkem peněz ve zdravotnictví, ve kterém státní pojištěnci cigárama a chlastem nadmíru čerpají zdravotní péči, na jejíž provoz nedali ani korunu. Pak by zbyly i finance pro pacienty se vzácnou chorobou, kteří by se mohli léčit v zahraničí.

Nejak vasemu clanku moc pani Konecna nerozumim. Ale mohu popsat pomerne cerstvou udalost.

Pri sve navsteve CR v listopadu 2019 jsem nalehave potreboval lekarskou peci. Cast velkeho papirovani vyresila uz zdravotnice v sanitce. osetreni bylo celkem dobre. Ovsem jak tem sanitakum, tak v nemocnici jsem musel na nekolika prohlasenich podepsat, ze jsem se do CR neprijel lecit, ale ze slo o nutne osetreni v ohrozeni zivota.

Funguje to velmi dobře i v rutinních případech. Moje žena chodí pořád ke svému gynekologovi v ČR. Zaplatí hotově na místě, veřer odesílám elektronicky účet na naši pojišťovnu a za pár dnů mám peníze. Potřeboval jsem urgentně termín u neurologa, v Německu na dlouhé lokte - v Praze na zavolání termín za 6 dnů, zaplatí m a vyřídím si s pojišťovnou. samozřejmě že hospitalizace se musí řešit z ppojišťovny a jinak.

Především je velmi nízká informovanost občanů o tom,co uměji lékaři v cizině lépe než u nás doma.

Existují pro to porovnání nějaká kriteria ? Lékařské umění je naprosto individuální a není vázáno na nějaký určitý stát. Rozdílné je jen to, jak se to zdravotnictví praktikuje. A v tom mají čeští lékaři co dohánět.