Ví vláda a pan Rakušan, kde jsou a komu vládnou?

Tato otázka mě napadla, když jsem slyšela jeho »upřímné« vyjádření na tiskové konferenci, kde po vyhlášení nouzového stavu usnesením Vlády ČR prohlásil, že se tento nouzový stav nedotkne občanů ČR. Asi zapomněl, že i příslušníci bezpečnostních sborů jsou také občané České republiky. Zákon 361/2003 Sb., o služebním poměru bezpečnostních sborů, se vztahuje na příslušníky Policie České republiky, Hasičského záchranného sboru ČR, Celní správy ČR, Vězeňské služby ČR, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Bezpečnostní informační služby, Úřadu pro zahraniční styky a informace. Jen tak odhadem se to tedy týká cca 65 tisíc příslušníků. Abych byla přesnější, spadají celkem pod tři ministerstva. Pod pana Rakušana a jeho ministerstvo vnitra tak spadá přes 50 tisíc příslušníků PČR a HZS.

A ti všichni jmenovaní během nouzového stavu nemají nárok na proplacení přesčasů. Vnímá vůbec pan ministr tyto lidi? Za koho je považuje, když ne za občany České republiky? Samozřejmě, že se této pětikoaliční vládě hodí ušetřit pár miliard na zaplacení práce, kterou tito lidé odvádějí. Vládě je zcela lhostejné, jak se lidé vyrovnávají s jejich neřešenými problémy s cenami energií, pohonných hmot, rostoucí inflací. Pokud by chtěla tyto otázky řešit, již by k tomu přistoupila. Stejně jako nastalou situaci řeší vlády okolních států. Ale pohodlnější je pro ni schovávat se za mediální gesta. Mohl by se domluvit s pány ministry financí a spravedlnosti a mohli by si jít vyzkoušet takovou jednu noční směnu v některém nápravném zařízení nebo jako pochůzkář. Asi by se pánové dozvěděli i to, co vědět nechtějí. A možná by jim došlo, co znamená slovo »podstav«, díky kterému je možnost vybrat si náhradní volno za přesčasy téměř nereálné.

A prodloužení nouzového stavu se opět připravuje…

KSČM je pro urychlené řešení této situace. Ať již z pohledu úpravy zákona a rovněž s ohledem na nutnost přepracování státního rozpočtu, který již nyní, krátce po svém schválení, neodpovídá realitě. KSČM je připravena na jednání s odborovými organizacemi daných složek tak, aby se tato situace vyřešila v prospěch těch, kteří na ni nyní doplácejí.