Jugoslávie

Joe Biden, prezident USA, v minulém týdnu nazval svého ruského protějška Vladimira Putina válečným zločincem.

V této souvislosti stojí za to připomenout si proslov Joe Bidena z roku 1999, ve kterém se doslova chlubí tím, že to byl on, kdo jako senátor navrhl bombardovat Bělehrad a že to byl on, kdo navrhoval ničit mosty nebo zásobníky nafty. 

A právě 24. březen 1999 je dnem, kdy v 19:00 začala operace s honosným názvem Spojenecká síla. Ve skutečnosti to bylo hrůzostrašné bombardování Jugoslávie stovkami letadel. Například pro německou Luftwaffe to bylo v té době největší vojenská akce od druhé světové války. Tato vojenská akce, jež trvala od března až do června, je přitom dodnes nechvalně proslulá častými útoky na prchající civilisty, jejich vyháněním z domovů a v samotném Kosovu následným hromadným masakrováním. Tohle je to, čím se před dvaceti lety chlubil Joe Biden? Vždyť právě na tom, co nyní tak horečně kritizuje, je postavená jeho politická kariéra, která jej vyšvihla až do Bílého domu? V tom případě mi přijde mírně řečeno pokrytecké, že ten samý Joe Biden má žaludek na to někoho nazývat válečným zločincem, když tytéž akce na vůči civilnímu obyvatelstvu ještě jako senátor v roce 1999 schvaloval. Ba co víc, spolu s dalším senátorem Johnem McCainem přímo apeloval na tehdejšího prezidenta Clintona s požadavkem řešení situace za využití "všech potřebných sil", které by ve svém důsledku vedlo dle zvrácené představy senátora Bidena k ještě větším škodám a lidským ztrátám na straně civilistů. Nemluvě o roli tehdy již viceprezidenta Joe Bidena při bombardování Libye v roce 2011. 

Když se tedy nyní Joe Biden snaží stavět do role mírotvůrce, jak jinak než znovu pouze za využití zbraní, při slovech o válečných zločincích se nabízí rčení o potrefené huse. Osobně považuji za správné, když se vrahům včerejška, kteří dnes pod tou stejnou hlavičkou kážou při řinčení zbraní o míru, minulost připomíná. Já totiž nevidím žádný rozdíl mezi snímky, které v těchto dnech plní čelní stránky médií a fotkami, které demonstrují hrůzný charakter působení sil NATO v roce 1999 v tehdejší Jugoslávii. 
Děsivá byla i rétorika s válečnou propagandou, která označovala akci NATO v čele s USA, jež se nezdráhala útočit ani na kolonu uprchlíků, vlak či autobus s civilisty, jako "mírové sbory". Mnozí vzpomenou také na vyjádření tehdejšího českého prezidenta Václava Havla, který pro bombardování měl použít přídomek humanitární. Ve svém komentáři pro Časopis Argument! poukazuje sociolog Jan Keller na rozdíly mezi tehdejším konfliktem a dnešní Ukrajinou: "Rusko nebombardovalo Kyjev tak jako tehdy NATO Bělehrad, nevybombardovalo budovu vládní televize, nelikvidovalo strategické mosty přes řeky, nebombardovalo žádnou nemocnici, nezasáhlo vzdušnými útoky civilní vlaky. Vláda v Bělehradě nevyhrožovala, že si opatří jaderné zbraně. Modleme se, aby k ničemu z toho tentokrát nedošlo."

Jednání Ruska je dnes předmětem všudypřítomného odsouzení. Je ale děsivé, že tomu samému – často ještě horšímu – jen pod hlavičkou NATO a USA mnozí dodnes aplaudují. A neslyšela jsem od nejvyššího státního zástupce, že by to bylo trestné a že by to policie na sociálních sítích měla hlídat. Proč mlčely režimní nevládní organizace, když USA bombardovaly civilisty v Bělehradě, Bagdádu, Tripolisu, Rakkce, Mosulu…? Kde tehdy byli moralisté z veřejnoprávních sdělovacích prostředků?

Je třeba o to víc ocenit, že i v této situaci se najdou představitelé svých zemí, kteří se dnešním militantním mírotvůrcům nebojí připomenout, že mír je třeba udržovat vždy a za každé situace, nikoliv pouze v případech, kdy se vojenské akce cizích mocností shodují s jejich geopolitickými představami. Nikoliv pouze v případech, kdy svůj vliv chceme rozšiřovat budováním vojenských základen na cizích územích a podrývat tím suverenitu ostatních států. Vražda je pokaždé vraždou, mrtvý voják je pokaždé mrtvým vojákem, mrtvý civilista je vždy mrtvým civilistou. Na tom vlajka ani barva přilby nic nezmění. A v reakci na výzvu generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga k tomu, aby Čína veřejně odsoudila akce Ruska na Ukrajině, to také připomněli zástupci Pekingu tímto prohlášením: "Čínský lid se plně ztotožňuje s bolestí a utrpením jiných zemí, protože jsme stále nezapomněli na to, kdo bombardoval naši ambasádu v Jugoslávii. Nepotřebujeme žádnou lekci od těch, kdo porušovali mezinárodní právo."

Ráda bych se jednou podobně odvážného prohlášení dočkala od vládních politiků i u nás. Bohužel slova Pirátů v duchu "s NATO na věčné časy a nikdy jinak" nepůsobí jako vyjádření zástupců suverénního sebevědomého státu, nebo někoho, kdo je schopen naše stávající spojenectví nahlížet alespoň trošku kriticky, nebo jakkoliv reflektovat historickou perspektivu. Zahraniční politika suverénního středoevropského státu by měla napomáhat diplomatickému řešení válečného konfliktu na Ukrajině, ne sloužit sebeprezentaci nezodpovědných státníků a podbízení se mocným spojencům. Závěrem jen připomenu, že bombardování Jugoslávie stálo podle různých odhadů až 10 tisíc mrtvých vč. civilistů, zničenou infrastrukturu i pracovní místa pro tři čtvrtě milionu lidí i škody ve výši 30 miliard dolarů v tehdejších cenách. Myslím, že je na čase uvažovat, zda bychom neměli přejmenovat ulici, kde se nachází velvyslanectví USA na Srbskou, nebo třeba Bělehradskou.