Neškrtejme v jednom z mála smysluplných programů EU!

Není úplně časté, aby Eurostat (statistický úřad Evropské unie) zveřejnil statistiky, ze kterých bylo mohli mít jako Češi radost. 

Posledně se tak stalo před několika lety, když podle statistik Eurostatu České republice takřka vůbec nehrozilo sociální vyloučení a příjmová chudoba. Tato statistika v sobě však měla zakódovanou jednu zásadní chybu – nebrala v potaz exekuce a insolvence, které se týkají až pětiny občanů ČR a pod hranici chudobu mohou torpédovat až 300 tisíc osob. Tentokrát se Eurostat v oblasti zaměstnanosti mladých se již opravdu nemýlí – Česká republika měla v roce 2019 nejnižší nezaměstnanost osob ve věkovém rozmezí mezi 15 a 29 lety v celé Evropské unii. 

Pouze 3,6 % mladých Češek a Čechů na trhu práce v roce 2019 žádné zaměstnání nemělo. Ještě loni této statistice vévodilo Německo, ale České zlepšení o 0,8 % znamená, že nyní jsme na špici této krásné statistiky my – a to se nám, ruku na srdce, často nestává. Ještě v roce 2014 jsme přitom byli nad deseti procenty a současný průměr EU je 11,4 %. Na druhém konci statistiky je neoliberální politikou škrtů zcela zlikvidované Řecko, které mělo v roce 2013 nezaměstnanost mladých na skoro padesáti procentech a nyní je stále na hrozivém čísle 28,2 %. Jak se to podařilo? Samozřejmě pomohl ekonomický růst po ekonomické krizi způsobené nenasytností „vlků“ z Wall Street, ale rovněž i program EU „Záruky pro mladé“. Ačkoli se o tom moc nehovoří, tak tyto záruky pro mladé lidi poskytly od svého zřízení v roce 2013 24 milionům (!) mladých lidí příležitosti a pomoc, pokud jde o nalezení pracovního místa nebo zapojení do dalšího vzdělávání a programů učňovské i odborné přípravy. To bylo samozřejmě v době krize zcela zásadní, jelikož se mnoho ekonomů obávalo (a mnozí stále obávají) toho, že v Evropě vznikne ztracená generace.

 V době krize jsem se k tomuto problému vyjádřila takto: „V Evropě nám dorůstá generace, která ztratila budoucnost, kterým jsme neměli v posledních deseti až patnácti letech co nabídnout a ukázali jsme jim jediné, že ze školy lze chodit na úřad práce. Nemají šanci si sehnat i přes vysokoškolské vzdělání práci, což je běžné zvlášť v jižních státech. V České republice to není markantní, ale když se bavíte s lidmi ve Španělsku, Portugalsku, Řecku – to jsou miliony mladých lidí, kteří úplně ztratili perspektivu. Je jim třicet, nemají práci, nemohou si založit rodinu, nejsou si schopní zaplatit ani elektřinu, nemají třeba ani přístup k pitné vodě. To jsou všechno věci, které nám připadají v ČR nemyslitelné, ale jsou v Evropě reálné. Tuto generaci jsme nechali jako politici bez perspektivy. Mohou být silnou voličskou silou a může přijít někdo, kdo jim naslibuje, že vše bude jinak a budou schopní za cenu jakýchkoli obětí do toho jít.“ Velkým problémem nyní je, že zrovna ve chvíli, kdy jsme se začali dostávat z nejhoršího, přišla pandemie, která kromě lidských životů ohrožuje i naši budoucnost a vrací nás do časů ekonomické krize. 

V této situaci je nezbytně nutné, aby evropský program „Záruky pro mladé“ pokračoval. S tím sice de facto souhlasí i členské státy, ale přesto chtějí v rozpočtu tohoto programu škrtat, což považuji za naprosto nesmyslné. Navrhované škrty v oblasti vzdělávání, digitální transformace a inovací ohrožují budoucnost příští generace Evropanů. Tohle je přesně to, co ukazuje tupost politiky škrtů – teď potřebujeme ušetřit, ale v budoucnosti za to draze zaplatíme. Není přitom žádným tajemstvím, že je to pravě vzdělávaní, kde evropské státy začínají zaostávat – zejména před velmi ambiciózními asijskými zeměmi. Navrhované škrty se týkající dále programů na podporu transformace uhelných regionů. Chudé uhelné regiony, které stoji kvůli Zelené dohodě pro Evropu na velmi zásadní křižovatce, musí získat pomoc od EU na transformaci nebo se z nich stanou regiony bez jakékoliv budoucnosti. U nás se to týká regionů Karlovarska, Ústecka a Moravskoslezského kraje. 

Když se přitom podíváme například na to, jak evropský program „Záruky pro mladé“ pomáhá v mém Moravskoslezské regionu, zjistíme, že mezi lety 2013-2015 měl tento program dle plánu podpořit 350 osob, ale nakonec pomohl 1027. Od roku 2016 do konce 2021 u nás funguje projekt „Záruky pro mladé v Moravskoslezském kraji“, který je určen pro cca 1 100 osob. Projekt podporuje rekvalifikace, práce na zkoušku a odborné praxe. Účastníkům projektu je také poskytována přímá podpora v souvislosti s odstraňováním bariér účasti na aktivitách projektu a jsou jim propláceny tyto výdaje: cestovné na aktivity projektu, občerstvení na skupinových poradenských/motivačních aktivitách, výpis z rejstříku trestů, zdravotní průkaz, zdravotní způsobilost, výpis ze zdravotní dokumentace, závěrečné zkoušky k rekvalifikaci (pokud již nejsou zahrnuty v ceně rekvalifikace) a očkování (hepatitida B) - aplikace očkovací látky.

Nemůže být sporu o tom, že současná doba dopadá na všechny. Není tedy logicky možné vypíchnout nějakou součást společnosti a dát jí do čela našeho zájmu a mladí v tomto ohledu nejsou žádnou výjimkou. Ovšem věřím, že posílený systém záruk pro mladé lidi by měl překonat nedostatky předchozího přístupu založeného na zaměstnatelnosti a musí být koncipován jako cesta, jejímž cílem je v přiměřené době zajistit kvalitní a trvalá pracovní místa pro všechny zapojené mladé lidi. Proto tento program podporuji a stejně tak podporuji i další programy, které míří na další části společnosti a že jich je opravdu velmi mnoho a stojím jasně proti škrtání v jednom z mála skutečně smysluplných programů EU, který přinesl své výsledky.