Kocovina z Trumpa

Věřím, že již přišel čas podívat se na situaci v Americe střízlivější optikou a pokusit se Trumpa (a jeho politiku) zhodnotit z levicové perspektivy.

Nedávno tomu byl rok od chvíle, kdy voliči v USA rozhodli, že se Donald J. Trump stane 45. prezidentem Spojených států. Sázka demokratů na kontinuitu s Obamovou administrativou nevyšla a v lednu 2017 byl Trump oficiálně jmenován do funkce.

Kariéra

Jsem si plně vědoma toho, že i v ČR bylo mnoho těch, kteří otevřeně vítali Trumpovo zvolení do funkce. Přiznávám, že jsem mezi nimi nebyla, i když pravdou je, že bych nebyla nadšená ani ze zvolení Hillary Clintonové. Sama jsem doufala, že senátor z Vermountu Bernie Sanders dokáže to, co se na počátku zdálo být zcela nemožným, ale Demokraté zvolili svého kandidáta špatně (v tuto chvíli nemohu nepřipomenout, že podle mnohých průzkumů by Sanders Trumpa porazil). Osobně mám totiž problém věřit lidem Trumpova ražení, že jsou proti establishmentu a chtějí něco opravdu změnit ve prospěch všech. Vždy když totiž Trump mluvil o tom, že si vybudoval kariéru sám a vděčí za ni jen vlastní píli a obětavosti, vzpomenu si na rozhovor, ve kterém své podnikatelské počátky popisuje jako velmi těžké, protože mu všichni říkali NE a on neměl nic než milion dolarů od tatínka. Jak těžké musí být bojovat z lůna establishmentu proti establishmentu…

V úřadu

Nebudeme se však unáhlovat, necháme minulost minulostí a podíváme se, jak se Trump rozhodl bojovat za americký lid po vyhraných volbách. Začal tím, že představil svůj tým ministrů. Jistě zcela shodou náhod se jednalo o nejmajetnější kabinet v historii USA– majetek tohoto kabinetu je 35 miliard dolarů, čímž překonává HDP stovky zemí na světě (např. Bolívie, Bahrajnu, Paraguaye).

Jak Donald Trump vidí svět a budoucnost Ameriky, dokázal, když zveřejnil svůj návrh na daňovou reformu. Sám Trump prezentuje návrh jako revoluční, ve skutečnosti se ale jedná spíše o daňové škrty, na kterých nejvíce vydělají velké firmy. Pravdou sice je, že na těchto škrtech vydělají i ti nejméně majetní a střední třída, ale nejvíce ti nejbohatší – a tedy i sám Trump a jeho kabinet. Musíme také vzít v potaz, že USA má vysoký dluh a sociální nerovnost je nejvyšší od 20. let minulého století. To se těmito změnami nezlepší, ba naopak… Kde tedy vezme Trump peníze na slibované investice do infrastruktury?

Pokud se navíc podíváme na jeho návrh rozpočtu, zjistíme, že Trump rozhodně nepředstavuje žádnou velkou změnu. Není žádným tajemstvím, že USA je jedničkou ve výdajích na zbrojení – v roce 2016 to bylo 611 miliard USD (15 bilionů Kč). Pro srovnání dodejme, že Čína ve stejném období investovala do obrany 215 miliard dolarů a Rusko 69 miliard. Pokud navíc přihlédneme k tomu, že USA ráda a často za tyto peníze destabilizuje země Blízkého východu a severní Afriky a poté nechá evropské státy, aby se vypořádaly s následky, pak USA rozhodně nepotřebují ještě větší rozpočet na obranu. Jenže to je přesně to, co Trump navrhuje – chce nárůst hned o 10 %. Z jeho pohledu nedůležité položky, například vzdělání či bydlení, čekají škrty…

Jak vidno, z Trumpovy vlády mají zatím největší radost zejména armáda a nadnárodní korporace – tedy ty skupiny, které se měly v USA dobře skoro vždycky. Teď se budou mít ještě lépe a o boji proti establishmentu si tak mohou Američané nechat jenom zdát!

Zaslouží si pohrdání a odpor

Trump zatím dokázal, že mu více než na nižší a střední třídě záleží na těch nejvlivnějších a nejbohatších. Navíc odmítá bojovat proti globálnímu oteplování a tvrdě odsuzovat násilí pravicových extremistů. Osobně se proto domnívám, že Trump si ze strany levice zatím vysloužil pouze pohrdání a naprostý odpor.

Text byl vytvořen pro Haló noviny