Zřejmě malou lekci z historie se nám snaží uštědřit pravicoví zákonodárci, kteří svými návrhy úprav zákoníku práce zabrousili kamsi do 19. století.
Pro představu: usilují například o snížení ochrany zaměstnanců před propuštěním v době nemoci nebo mateřské a rodičovské dovolené, o rušení ochrany odborových předáků a také by chtěli krátit výpovědní lhůtu na jeden měsíc. Nově by podle nich jako důvod k výpovědi stačila formulace »…nelze-li na zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby dále zaměstnance zaměstnával«, což je cesta k vyhazování bez udání důvodů… Nepsaná koalice poslanců ODS a TOP 09 se takto asociálně snaží zneužít novelu, která leží v poslaneckých lavicích. Novela přitom původně přinášela novinky k pracujícím spíše přátelské. Zákoník by víc chránil zaměstnance, pokud je zaměstnavatel převádí na jinou práci. Více by také chránil rodiče malých dětí při jejich žádosti o kratší pracovní dobu nebo jinou úpravu úvazku. Garantoval by návrat na původní pozici na pracovišti i po rodičovské dovolené. Zavedl by pět týdnů dovolené pro všechny zaměstnance, tedy i v soukromém sektoru. Nemalé zděšení u pravicových poslanců, kteří zastupují především zaměstnavatele, způsobil návrh, aby byla odborům vrácena pravomoc v případech vážného ohrožení zdraví nebo života zaměstnanců zastavit práci. Loni v České republice došlo k 44 401 pracovním úrazům, 1 304 z toho bylo závažných a 104 smrtelných. Jsem přesvědčena, že při obnovené pravomoci odborů by ta čísla byla nižší. Zatím všechno nasvědčuje tomu, že tentokrát pravicoví zákonodárci neuspějí. Svým způsobem jsem ráda, že se zase »vzduch pročišťuje« a je opět více zjevné, komu leží na srdci práva zaměstnanců, a kdo naopak usiluje, aby byli bohatí při bohatnutí co nejméně rušeni.
