Pandořina skříňka otevřena: téma palmového oleje v Evropském parlamentu

Téma palmového se mi otevřelo někdy na konci roku 2015, kdy jsem se poprvé dozvěděla o požárech v Indonésii a zcela jsem užasla. Po intenzivním ročním úsilí se na plenárním zasedání EP ve Štrasburku podařilo schválit mojí zprávu. 

Deštné pralesy byly v plamenech a s nimi všechno živé v nich, ekologické škody byly závratné, ale zdálo se, že o tom vlastně nikdo neví. Jako bychom se všichni dívali na druhou stranu a nechali Indonésii hořet. Nikdo o tom neinformoval, málokdo o tom mluvil a zdálo se, že to nikdo neřeší. Začala jsem se tedy o téma zajímat a vůbec jsem přitom netušila, že otevírám Pandořinu skříňku. Požáry v Indonésii totiž souvisely s korupcí, zaslepeností, dětskou prací, ekologickou devastací, porušováním lidských práv, nenasytností nadnárodních korporací, post-koloniálním rozvojem a dalšími problémy, nad kterými povýšeně stál palmový olej.

Palmová katastrofa, zisky za každou cenu…

Tato nevinně vypadající složka, která se často přidává do cukrátek, kosmetiky, dětské výživy, brambůrek a dalších potravinářských a drogistických výrobků, má na svědomí, že v Indonésii v délce asi 8 000 kilometrů, na více než dvou milionech hektarů, hořel deštný prales a požár za tři týdny vypustil do atmosféry víc CO2, než zvládne Německo za celý rok. Orangutani, levharti obláčkoví, medvědi malajští, giboni, sumaterští sloni i tygři, spolu s tisíci a možná miliony dalších druhů, přišli o ty poslední zbytky svého přirozeného prostředí a hrozí jim likvidace. 69 milionů obyvatel Indonésie a Bornea dýchalo znečistěný vzduch a tisíce lidí zaplatilo za tyto požáry životem. Příčinou byla snaha vytvořit na úkor pralesa palmové plantáže.

Negativa takovéto produkce palmového oleje jsou jasná, ale nízká cena je schopna všechno přebít. Jsme tak svědky dalšího závodu na dno, při kterém se řídíme raději krátkodobým ekonomickým prospěchem, než dlouhodobými zájmy udržitelnosti našeho života na Zemi. Jak naznačeno, problém nespočívá „pouze“ ve vypouštění škodlivých látek do našeho ovzduší, což samozřejmě napomáhá globálnímu oteplování, ale zejména v tom, že si tak ničíme deštné pralesy, kterým se právem přezdívá plíce planety.

Přiznám, že největší inspirací pro moje aktivity v této oblasti byla slova profesora George Monbiota, který se pozastavil nad tím, jak málo pozornosti je otázce masivních požárů v Indonésii věnováno: „Často jsem uvažoval, jak budou média reagovat, až přijde ekologická apokalypsa. Představoval jsem si, jak se objeví stručné, senzační zprávy v televizních novinách, neschopné vysvětlit, proč se tak děje a co s tím lze dělat. Pak by se moderátor obrátil na ekonomy s otázkou: ,Co to udělá s cenami akcií?’ a přešlo by se ke sportu… Co jsem ovšem nečekal, je úplné mlčení.“ Rozhodla jsem se, že mlčení již bylo dost a je na čase o této problematice mluvit a hlavně s ní něco dělat.

…a evropská parlamentní politika

Dne 17. 3. 2016 jsem proto na půdě Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI) iniciovala slyšení na téma Palmový olej a deštné pralesy: co může EU udělat, aby zastavila kácení lesů? Jako první o tomto tématu hovořil Jakub Kvapil za českou organizaci Lestari, se kterou na tématu úzce spolupracuji. Frakce GUE/NGL, jejíž jsem členkou, navíc uspořádala 6. 9. 2016 v Evropském parlamentu konferenci o hrozbách produkce palmového oleje, které se účastnili odborníci z EU, Indonésie a Kanady.

Byla jsem si však plně vědoma, že u tak palčivého tématu je třeba být aktivnější. Na můj návrh se tak výbor ENVI rozhodl vypracovat zprávu „o palmovém oleji a odlesňování deštných pralesů“, kterou jsem dostala za úkol napsat a vyjednat. Přiznávám, že k práci na zprávě jsem přistupovala se značným respektem, protože se mělo jednat o moji první zprávu v Evropském parlamentu a navíc o vůbec první zprávu k tomuto tématu v historii této instituce.

Nejdříve jsem byla překvapena, kolik organizací se chtělo na zprávě podílet a vysvětlit nám svá stanoviska. Jednalo se o nestátní (zejména ekologické) organizace, ale i o zástupce byznysu, který se s palmovým olejem pojí. Nikdo nebyl se žádostí o schůzku odmítnut a všechna stanoviska byla vyslechnuta ve snaze zabezpečit, že finální zpráva bude co možná nejvyváženější, což se podle komentářů z mnoha stran podařilo. Z proběhlých debat bylo jasné, že snaha o řešení problémů pojících se s palmovým olejem je na všech stranách velmi silná. Firmy se často předháněly v popisování svých silných závazků v rámci boje proti odlesňování a v ochotě používat jen ten palmový olej, který je pěstován co nejudržitelněji.

Velmi záhy jsem se však dozvěděla, že v kuloárech Evropského parlamentu je moje zpráva, přestože ještě nebyla vůbec napsaná, vnímána jako silně kontroverzní. Souviselo to zejména se strachem, že v ní bude navržen bojkot palmového oleje ze strany EU. Mě však primárně trápilo několik zásadních otázek: 1.  Je možné pěstovat palmový olej bez odlesňování a trvale udržitelným způsobem? 2. Jak moc jsou důvěryhodná existující certifikační schémata?  3. Je nezbytně nutné, aby se palmový olej nacházel v biopalivech?

Práce nad zprávou EP a určení směru další politiky EU

Ještě před koncem roku 2016 proběhla individuální jednání se všemi zpravodaji politických frakcí k této zprávě, tzv. stínovými zpravodaji, abych zjistila jejich pozici před koncem termínu na pozměňovací návrhy. Vše nasvědčovalo tomu, že můžeme být svědky až historické shody napříč politickým spektrem jak na nutnosti vypracování této zprávy, tak na směru, kterým se má uchylovat.

Následující jednání v roce 2017 můj předpoklad jenom potvrdila, a přestože občas některé politické skupiny projevovaly chuť jít jinou cestou než já, cíl zůstával pro všechny stejný – zamezit odlesňování; zabezpečit, že palmový olej dovážený do EU je pěstován a zpracováván způsoby trvale udržitelnými; tlačit na co ekologicky nejambicióznější certifikační schémata; bojovat s porušováním lidských práv na plantážích a s  pošlapáváním lidských práv původních komunit; vyjádřit se rovněž k nelogičnosti toho, že v biopalivech první generace máme palmový olej, který způsobuje požáry zaplavující naše ovzduší značným množstvím CO2. 

Na počátku ledna jsem se dozvěděla, že stínoví zpravodajové a další kolegové z Evropského parlamentu podali k mojí zprávě 265 pozměňovacích návrhů, což se sice může zdát jako mnoho, ale ve skutečnosti se jedná o zcela ideální počet, který umožňuje vytvoření silných kompromisních návrhů (např. kompromis 9 obsahoval hned 18 pozměňovacích návrhů). Navíc se hned tři další výbory Evropského parlamentu, a to výbor pro rozvoj (DEVE), výbor pro zemědělství a rozvoj venkova (AGRI) a výbor mezinárodní obchod (INTA), rozhodly předložit k mé zprávě svá stanoviska.

Kompromisní podoba zprávy a další kroky

Největší boj se v rámci vyjednávání kompromisních návrhů vedl o téma biopaliv. Mnou původně navržený text obsahoval požadavek vyjmutí palmového oleje jako složky do biopaliv do roku 2020. U tohoto tématu se nejvíce projevily rozdíly mezi pravou a levou částí politického spektra. Strany od středu nalevo se přikláněly k co nejambicióznější formulaci (ukončit přidávání palmového oleje do biopaliv nejpozději do roku 2020), strany na pravici chtěly zvolit opatrnější formulaci bez uvedení časového limitu. Text odhlasovaný na výboru nakonec žádá Komisi, „aby přijala opatření vedoucí k tomu, aby se rostlinné oleje, včetně palmového oleje, které jsou hnací silou odlesňování, pokud možno do roku 2020 přestaly používat jako složky biopaliv“.

Za zcela zásadní v rámci zprávy považuji, že: „vyzývá EU, aby zavedla minimální kritéria udržitelnosti pro palmový olej a výrobky obsahující tento olej, které jsou dováženy do EU, a zaručila tím, že palmový olej v EU:

–   není přímou nebo nepřímou příčinou poškozování ekosystémů, jako je např. odlesňování původních a druhotných lesů nebo ničení či znehodnocování rašelinišť nebo jiných ekologicky cenných lokalit, a nezpůsobuje ztrátu biologické rozmanitosti, především všech ohrožených druhů zvířat a rostlin,

–   není příčinou změn postupů při obhospodařování půdy, které mají negativní dopad na životní prostředí,

–   není příčinou vzniku ekonomických, sociálních a ekologických problémů a konfliktů, konkrétně mj. dětské práce, nucené práce, nezákonného záboru půdy nebo vyhánění domorodých nebo místních komunit,

–   plně respektuje základní lidská a sociální práva a je plně v souladu s adekvátními sociálními a pracovními normami, které mají zaručit bezpečnost a dobré životní podmínky pracovníků,

–  umožňuje začlenění malopěstitelů palmového oleje do systému certifikace a zajišťuje jejich spravedlivý podíl na zisku,

–   je pěstován na plantážích, které jsou obhospodařovány za použití moderních agroekologických metod, jejichž cílem je stimulovat přechod na udržitelné zemědělské postupy, a minimalizovat tak negativní ekologické a sociální škody.“

Pro indonéskou stranu a zejména jejich občany má velký význam část, která: „poznamenává, že hlavní překážkou pro kontrolu nad rozšiřováním plantáží palmy olejné jsou nedokonalé katastry nemovitostí v zemích, které vyrábějí palmový olej, což omezuje možnosti drobných zemědělců získat úvěry potřebné pro zlepšení udržitelnosti jejich plantáží… vyzývá Komisi, aby zemím, které vyrábějí palmový olej, poskytla technickou a finanční pomoc s cílem zdokonalit jejich katastry nemovitostí a zlepšit environmentální udržitelnost plantáží palmy olejné… vyzývá Komisi, aby podporovala země, které vyrábějí palmový olej při zavádění systémů na předcházení požárům.“

Takřka neexistující katastry nemovitostí totiž přestavují v Indonésii značný problém a zdroj konfliktů. Pokud žijete s rodinou u deštného pralesa a po generace zde obděláváte půdu, může se vám jednoduše stát, že jednoho dne přijdou zástupci korporací a půdu vám seberou (respektive vám jí budou nyní pronajímat). Dovolání není možné, což souvisí i s mírou korupce, která v oblastech plantáží bují.

O zprávě výbor pro ENVI hlasoval 9.3.2017, tedy zhruba rok poté, co výbor organizoval svojí první veřejnou debatu k tomuto tématu, což je rychlost na obvyklý evropský standard skutečně překvapivá. Až na pár malých výjimek byly všechny kompromisní návrhy podpořeny všemi politickými skupinami; z 57 přítomných členů výboru se pro zprávu vyslovilo 56 a pouze jeden byl proti. Zpráva byla poté odhlasována na půdě plenárního zasedání Evropského parlamentu (4.4.2017). Z přítomných 686 europoslanců pro zprávu hlasovalo 640, proti 18 a 28 se zdrželo.

Nyní poputuje zpráva na Komisi, která by měla navrhnou konkrétní postupy, jak přivést návrhy Evropského parlamentu v život.

Závěrem: palmový olej jako ekologická a sociální otázka a pravidla pro nadnárodní společnosti

Jsem přesvědčena, že schválená zpráva představuje důležitý krok nutný pro vypořádání se s negativními důsledky používání palmového oleje a jeho neekologickým pěstováním. Jsem velmi ráda, že si výbor ENVI, ale i Evropský parlament uvědomil, že problém se nenachází jen v ekologické rovině, ale že se jedná o velmi citlivou sociální otázku.

Při psaní a vyjednávání této zprávy jsem se utvrdila v názoru, že je nutné v rámci OSN přijít s právně závaznými pravidly pro nadnárodní společnosti a doufám, že si v budoucnu europoslanci uvědomí tuto souvislost a budou podle toho i hlasovat. V tuto chvíli totiž sice mluvíme “jen“ o palmovém oleji, ale příště se můžeme bavit např. o sóje a avokádu. Navíc, přestože si to možná neuvědomujeme, mluvíme i o dodržování klimatický dohod z Paříže a o cílech udržitelného rozvoje OSN.

Chtěla bych na závěr poděkovat všem, kteří se o palmový olej zajímají či mají chuť se o této problematice dozvědět více. Velký dík patří také těm, kteří před tímto tématem dlouhá léta nezavírali oči a mohli mi proto při práci pomoci mnoha užitečnými radami (to platí zejména pro organizaci Lestari).

Téma palmového oleje nezmizí, když se o něm nebude mluvit. Deštné pralesy budou hořet i nadále a s ním i nenahraditelný kus ?óry a fauny, o který si nemůžeme dovolit přijít. Slepota k této problematice se do značné míry rovná vlastní potencionální zkáze, a pokud chceme být skutečně zodpovědnými obyvateli naší planety, kteří ji chtějí svým potomkům předat v co nejlepším stavu, pak to nesmíme ignorovat. Jsem proto velmi ráda, že se podařilo zprávu dostat na Komisi, ale to nesmí být konec – toto téma si i nadále zasluhuje a bude zasluhovat naši pozornost.

Odkaz na celé znění zprávy EP je zde.