Odliv kapitálu a bezradnost vlády

O práci politika koluje mnoho mylných představ. Jedna z nich je, že nás vždycky velmi těší, když máme pravdu. Častokrát je tomu přitom zcela opačně, a my z celého srdce doufáme, že se mýlíme, či věc vidíme příliš černě apod. 

Sobotkova dvojí tvář

Jistě si vzpomeneme, že skoro všechny sociálně demokratické vlády uznávaly mantru zahraničních pobídek a mohly se přetrhnout, aby nabízely zahraničním investorům co nejlepší podmínky. Není tedy divu, že ještě na počátku roku 2015 mluvil premiér Sobotka takto: »Myslím, že není potřeba zdůrazňovat, že zahraniční investice jsou významné nejen pro jednotlivé ekonomiky, ale také v globálním měřítku. Je zřejmé, že přispívají k hospodářskému růstu, přispívají k zaměstnanosti, přinášejí potřebný kapitál pro ekonomický rozvoj, který nelze vždy zajistit z domácích zdrojů.« Dnes však již vidíme zásadní změnu, za kterou můžeme vidět i již zmiňovanou analýzu, jelikož dnes mluví pan premiér takto: »Výsledky analýzy považuji za alarmující, naše země čelí neúměrně velkému odlivu výnosů české ekonomiky do zahraničí a je nutné zahájit debatu o možných opatřeních a řešeních tohoto stavu. Diskusi budu chtít v nejbližší době odstartovat a za pomoci odborné veřejnosti hledat vhodné řešení, které by mohlo věc změnit.«

Ač radím velmi nerada, zde udělám výjimku a panu premiérovi poradím, aby se podíval na program, s nímž šla jeho strana v rámci koalice soc. dem. stran do posledních evropských voleb. Tam byl návrh, aby všechny podniky platily daně tam, kde zisk nabyly, a odliv kapitálu se tam zmenšil. Ovšem pan premiér zapomíná očividně rád, a tak dnes narychlo hledá řešení problému, který sám pomáhal podporou investičních pobídek a privatizací způsobit.

Prodáni nejvyšší nabídce

Doufám, že privatizační korupčníci mají radost ze svých úspěchů. Stát byl prodán nejvyšší nabídce a naše ekonomika z toho nemá nic. Příkladem nám může být i naprostá nesmyslnost české porevoluční privatizace bankovního sektoru. Z ČR odchází na dividendách 150-200 miliard korun každý rok a odhaduje se, že kdyby tomu tak nebylo, růst české ekonomiky by se nejméně zdvojnásobil. Tyto prostředky by pak zůstaly v české ekonomice, mohly by být využity na investice, zlepšení služeb či na platy zaměstnanců. Namísto toho jdou však zisky do bankovních centrál do zahraničí. Inu skvělá práce českých ekonomických porevolučních mágů, kteří preferovali rychlé peníze na úkor budoucnosti republiky...

Když v 90. letech propuklo privatizační šílenství, tak KSČM jasně varovala před negativními dopady. Stát se za pár stříbrných zbavoval svého majetku a možnosti zasahovat do ekonomiky. Kromě pár podniků nám toho mnoho nezůstalo a teď čelíme velkému problému - zisky z české ekonomiky odcházejí ve velkém do zahraničí a české společnosti nezůstává nic.

Montážní linka a dojná kráva

Odliv kapitálu z České republiky je již tak alarmující, že si ho všimla i vláda a rozhodla se vypracovat speciální analýzu k tomuto tématu. Díky tomu jsme se dozvěděli toto: »Analýza ukazuje, že prakticky veškerý růst ekonomiky od roku 1995 je dán expanzí zahraničního sektoru. Objem ekonomiky v domácím vlastnictví nezaznamenal prakticky žádný reálný růst, zatímco objem aktivit v zahraničním vlastnictví ve stejném období vzrostl sedmkrát.« To je moc hezký způsob, jak říci, že tvrdá práce českých zaměstnanců vede jenom k tomu, že zisky shrábne zahraniční investor, a jelikož peníze nezůstávají v české ekonomice, nejsou peníze na zvýšení platů a nutnou modernizaci. Jsme tedy uzavřeni v začarovaném kruhu, který nás ubezpečuje pouze v tom, že jsme a budeme pro Evropu jen levnou montážní linkou a dojnou krávou.